Dítě a emoce

,,Co jsme schopni změnit, abychom umožnili našim dětem úspěšnější a šťastnější život? Proč například někteří vysoce inteligentní lidé jdou v životě z jednoho zklamání do druhého, zatímco lidem s nižším IQ se vede až překvapivě dobře? Jsem přesvědčen, že příčina spočívá v souhrnu schopností, jež zde nazýváme ,,emoční inteligencí“. Patří sem především sebeovládání, vytrvalost, schopnost vyvinout úsilí a sám sebe motivovat. A tyto schopnosti můžeme v dětech pěstovat, a poskytnout jim tak lepší základ pro využití všech nadání, kterými je obdařila příroda.“ (D. Goleman)
 

Emoční inteligence

 
Emoce jsou nedílnou součástí našeho dospělého života, ovlivňují naše rozhodování i výsledky našeho jednání. K tomu, aby dnešní dítě žilo v budoucnu úspěšný a naplněný život nestačí jen vysoké IQ a talent. Potřebuje schopnosti, které mu pomohou zařadit se do společnosti a naučit se v ní žít, potřebuje emoční inteligenci.
 
Pokud jsou zajištěny všechny základní potřeby, prožívá dítě od svých tří do deseti let období bouřlivého emočního zrání. Rodiče, pedagogové i další odborníci mají v tomto období výjimečnou příležitost podporovat mimo jiné i rozvoj jeho emoční inteligence a emočních kompetencí, tedy získávat znalosti o emocích a učit se novým strategiím chování. 
 
V prvních letech života jsou to hlavně rodiče a opatrovníci, kteří učí děti chápat význam citových prožitků, učí je porozumět emocím a reagovat v různých situacích. Učení emočních kompetencí probíhá prakticky neustále. Děti se učí pozorováním dospělých, při povídání, čtení pohádek i hraní společných her. Pro učení je důležité o emocích a jejich prožívání otevřeně mluvit a právě to může být pro rodiče samo osobě nesnadné, zejména pak ve složitých výchovných či náročných životních situacích. Praktickým pomocníkem, který přirozeně umožní téma emocí otevřít a společně se jím v rodině zabývat, může být speciální hra. V závažnějších situacích je vhodné vyhledat pomoc odborníka, např. specialisty na terapii hrou (viz dále).
 
Výzkumy v knize Daniela Golemana Emoční inteligence naznačují, že děti, které více mluvily o svých emocích a učily se s emocemi pracovat, jsou více společenské, více spokojené se svým životem a mnohem méně často trpí vyloučením z kolektivu, méně často se chovají násilně a nepropadají tolik depresím, alkoholismu či drogám.
 

Terapie hrou a hra jako terapie 

 
Hra je jedním ze základních projevů chování dětí. Děti si hrají v podstatě pořád, pokud zrovna nejí nebo nespí. Zejména pro mladší (předškolní) děti je hra základním přirozeným nástrojem komunikace. A právě prostřednictvím hry mohou do dětského světa nahlédnout i dospělí. 
 
Díky hře mohou psychoterapeuti a další odborníci pochopit situaci dítěte, nahlédnout podstatu a zdroje problémů a využít hru pro nastartování terapeutického procesu i pro další práci s problémem. Odborníci také mohou doporučit speciální hru jako domácí doplněk psychoterapie a umožnit tak rodičům přispět vlastními silami k postupnému zlepšování situace. 
 
Základem terapie hrou je nejdůležitější vztah důvěry mezi dítětem a terapeutem a bezpečné prostředí, které terapeut vytvoří. Pro terapii hrou může využít nejrůznější pomůcky, které usnadní dítěti sebevyjádření např. deskové hry, pískoviště, figurky i pastelky a modelínu.
 
Mezi nejvýraznější přínosy terapie hrou a využití speciálních her patří: 
 
  • Poskytuje dítěti přirozené prostředí pro vyjádření emocí
  • Děti se hrou učí, jak vyjádřit své myšlenky a pocity konstruktivním způsobem 
  • Hra podporuje rozhodování a převzetí odpovědnosti za svoje rozhodnutí 
  • Umožňuje rozvoj schopnosti řešit problémy 
  • Pomáhá dětem objevovat a procvičovat sociální dovednosti
  • Představuje bezpečný způsob, jak se učit z chyb 
  • Podporuje sebedůvěru a koncentraci  
  • Posiluje představivost a kreativitu 
  • V neposlední řadě podporuje rozvoj emočních inteligence a kompetencí.
 
Emocionální inteligence není všelék, který nahradí inteligenci, talent nebo technické dovednosti, ale zcela jistě je významným předpokladem k prožití spokojeného a úspěšného života. Pozornost věnovaná rozvoji emocionální inteligence přináší ovoce v podobě menšího počtu konfliktů a větší vyrovnanosti osobnosti dítěte.